Po delší pauze vyplněné pracovními a studijními povinnostmi mám opět čas na trochu psaní. Událostí a zážitků s očekávaným miminkem už by se dala septsat celá řada. Je tu však jedna věc, která mě zaujala (nemohu říci, že překvapila) více než ostatní. Náš drobeček zřejmě bude velký tatínkův mazlíček!
Se mnou (tedy jako s mamkou) je povinně 24 hodin denně, musí se přizpůsobovat mým momentálním pohybům i náladám (i když někdy je to spíše opačně), jíst jen to, co já právě uznám za vhodné a poslouchat veškeré zvuky procházející mým tělem. Celkem chápu, že mě již má "plné zuby". Úplně jiná je situace, jakmile se přiblíží nastávající tatínek. Stačí, aby přiložil ruku na mé bříško a miminko se okamžitě tlačí celoou svou silou na stěnu břicha, aby bylo tatínkově ruce co nejblíže. Skoro jako by chtělo proskočit ven. Na mou ruku tak nereaguje nikdy.
Někdy spolu hrají hru "na šťouchanou". Princip je velice jednoduchý, zajisté ji také znáte. Šťouchne do bříška jednou/dvakrát a čeká stejnou odpověď zevnitř. Pravda, mimčo zatím pravidla hry úplně nechápe, ale třeba se to časem naučí:-) Drobnou nepříjemností je, že zásadním prostředníkem jejich hry je moje břišní stěna.
Žádné komentáře:
Okomentovat