Miminko v pohybu

Miminko provádí v bříšku nejrůznější akrobatické kousky, protahuje a posiluje své svalíky a cvičí si svou motoriku. Také se přizpůsobuje momentální poloze maminky, aby se mu co nejlépe "leželo" a nikde nic netlačilo. Zpočátku jsou pohyby miminka nahodilé, později se pohybuje promyšleně a s určitým úmyslem (alespoň tak to píšou v nejrůznějších průvodcích pro maminky).
Nejdříve nejsou pohyby miminka citelné vůbec, na to je prcek příliš malý. S přibýváním na hmotnosti i délce získává více síly a naopak mu ubývá prostoru. S tím přijde i zvláštní pocit, že se uvnitř něco zavrtělo. Co to bylo? Ozvalo se miminko? Za pár dní nabydete jistoty a budete mít radost z každého citelného projevu svého drobečka. Po polovině těhotenství je "kopání" miminka celkem časté a někdy i dost citelné.
Občas mám pocit, že tak projevuje své momentální nálady a dožaduje se pozornosti. Přemýšlím nad intenzivním kopáním krátce po snídani. Znamená to, že banán není vhodným jídlem, nebo chce ještě jeden? "Kop, kop, mámo, už sedíš 10 minut, to je nudné. Pěkně ten svůj zadek zvedni a zase mě chvilku kolíbej. Když se bříško nehoupe tak mě to nebaví.", "Málo hladíš, ještě chvilku. Já se tak rádo tulím!" Večer nám vždy chvilku trvá, než se uvelebíme v poloze přijatelné pro oba. Naštěstí potom spíme oba dva, vlastně všichni tři - i s tatínkem - prozatím celkem klidně celou noc. Prcek se opět probudí mezi půl pátou a půl šestou, kdy mi oznamuje, že je načase vstávat a slupnout nějakou snídani (banány už nesnídám).

Tatínkův mazlíček

Po delší pauze vyplněné pracovními a studijními povinnostmi mám opět čas na trochu psaní. Událostí a zážitků s očekávaným miminkem už by se dala septsat celá řada. Je tu však jedna věc, která mě zaujala (nemohu říci, že překvapila) více než ostatní. Náš drobeček zřejmě bude velký tatínkův mazlíček!
Se mnou (tedy jako s mamkou) je povinně 24 hodin denně, musí se přizpůsobovat mým momentálním pohybům i náladám (i když někdy je to spíše opačně), jíst jen to, co já právě uznám za vhodné a poslouchat veškeré zvuky procházející mým tělem. Celkem chápu, že mě již má "plné zuby". Úplně jiná je situace, jakmile se přiblíží nastávající tatínek. Stačí, aby přiložil ruku na mé bříško a miminko se okamžitě tlačí celoou svou silou na stěnu břicha, aby bylo tatínkově ruce co nejblíže. Skoro jako by chtělo proskočit ven. Na mou ruku tak nereaguje nikdy.
Někdy spolu hrají hru "na šťouchanou". Princip je velice jednoduchý, zajisté ji také znáte. Šťouchne do bříška jednou/dvakrát a čeká stejnou odpověď zevnitř. Pravda, mimčo zatím pravidla hry úplně nechápe, ale třeba se to časem naučí:-) Drobnou nepříjemností je, že zásadním prostředníkem jejich hry je moje břišní stěna.