Menstruace nepřichází, na těhotenském testu svítí 2 růžové čárky. Co teď? "Asi budeme mít miminko," povídám si v duchu. Po pár dnech netrpělivého přešlapování a nejistot přichází definitivní rozřešení od paní doktorky. Z monitoru na mě kouká dvoucentimentrový človíček. No dobrá, uznávám. Rozhodně nekouká a spíše než tvora rodu homo obrázek na obrazovce připomíná fazoli s tlukoucím srdíčkem.
Novinku beru celkem s poklidem a překvapivě si nedělám žádné starosti. Můj drahý muž se však tváří v první chvíli překvapeně a poklesle. "Tak rychle? Čekal jsem, že bude naše snažení aspoň pár měsíců trvat." Zároveň přidává celou řadu pochybností: "Zvládneme to vůbec? Co mi to udělá se životem? Jak se vlastně mimino přebaluje a co s ním budu dělat? Oslintá mi mobil." Snažím se ho uklidnit, spolu nám to přece všechno půjde, určitě se to rychle naučíš.
Brzy přichází průvodní "znaky" těhotenství. Naštěstí jen v mírné formě. Nevolnosti od žaludku (můj drahý nechápe, proč se jim říká ranní, když mi špatně převážně večer) se projevují spíše nechutí k jídlu. Přesto můžu stále jíst v podsatě všechno, stejně jako dříve. Tedy pokud přesvědčím mozek i žaludek, že bych něco sníst měla. Přidávám do jídelníčku více zeleniny a ovoce, které jako jediné mohu jíst v neomezeném množství. Touto úpravou stravy jsem zhubla 2 kila. Jen nevidím, v kterých místech. Povyrostla mi prsa (to si můj muž celkem chválí) a i bříško se začíná kulatit. Učím se spát na zádech a na boku.
Koneckonců, spaní je v poslední době má nejoblíbenější činnost. Rychle se unavím a někdy bych klidně prospala celý den.
Nevolnosti naštěstí postupně mizí a před Vánocemi se již cítím naprosto skvěle. Jen únava stále přetrvává.
Žádné komentáře:
Okomentovat